Sen o festivalu, který se nekonal

Provázkovský dvůr jako nový meeting point aneb

2. Klimatický sen o letošním ročníku DSB dramaturga Martina Sládečka

21.00: Na roztančený provázek.dvůr, vůbec první meeting point v historii Divadelního světa Brno, přichází skupinka německy mluvících cizinců. Právě prý dorazili z Hamburku. Rozpačitě se rozhlížejí. Jen přišli pozdravit a zase půjdou. Už za dva dny mají totiž v Janáčkově divadle odehrát pohostinské představení veleoceňované inscenace Am Königsweg. Známe to všichni: Chce to jít brzy spát a od zítřejšího rána „viel proben“! Jedna sklenička však ani pověstně disciplinovaným německým hvězdám neuškodí, nicht wahr?

23.30: Ilse Ritterová, šestasedmdesátiletá herecká legenda evropského divadla, si na baru svou pověstnou jevištní němčinou objednává dalšího panáka slivovice. „Jelinek?! Ja, ich kenne die Jelinek! Ich mag sie sehr!“ O ty další už si říká česky. Její setkání s Čestmírem Pilátem se zdá být osudovější než všechna setkání s Frankem Castorfem, Christophem Marthalerem, Robertem Wilsonem a Peterem Zadekem dohromady.

02.15: „Uod if gád uos uan of ás…! Džast a stréjnžr on a baz!,“ hulákají společně píseň z hamburské inscenace Dalibor Buš, Dominik Teleky a tamní představitel hlavní role Benny Claessens, nejpozději od čtvrté ranní oficiálně nový člen Divadla Husa na provázku.

10.45: Po dopoledním probuzení na gauči v herecké šatně je Idil Baydar aka Jilet Ayse, noční můra německé integrační politiky, konečně plně integrována. Co se nepovedlo Němcům za mnoho let, povedlo se Tereze Volánkové a několika borovičkám na provázkovském dvoře za jedinou noc.

14.00: Pátrání po nezvěstném režisérovi Falku Richterovi, který byl naposledy spatřen, jak za svítání se třemi divami z provázkovského kanclu odchází směr Hády, pokračuje. Snad se do sobotního představení v Janáčkově divadle ve zdraví najdou.

Tipy na představení DSB 2020

Už od ledna, kdy jsme si s hamburskými kolegy konečně plácli, netrpělivě vyhlížím bombastické Richterovo představení hry s názvem Na královské stezce, již Elfriede Jelineková začala psát den po zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem. Chápu pocity zoufalství i bezmoci, jež se nositelky Nobelovy ceny za literaturu při pohledu na triumfální návrat starých ideologií, jako jsou nacionalismus a rasismus, zmocnily, a zároveň nevycházím z údivu nad přesností a ráznosti další z jejích poetických analýz superkapitalismu.

Neméně se těším také na příjezd vizuálně podmanivého Jezdce na bělouši, na brémské představení o vztahu lidského rozumu a přírody, odehrávající se ve scéně, šumící jako Severní moře, jež vznikla z veřejné sbírky plastů.

Z českých hostů bych pozornosti diváků doporučil zcela výjimečnou, chytrou a dosti vtipnou inscenaci Jiřího Adámka, režiséra – hračičky, s názvem Oči v sloup, jež škádlí a všelijak tematizuje samo dívání se a nabízí silný zážitek z vlastního diváctví a z přítomnosti v divadle vůbec. Těžko o ní mluvit, musí se zažít.

Martin Sládeček

Dramaturg Divadla Husa na provázku